Autor esejů, proslulý polský literární vědec, kritik, historik a esejista je vykladačem polského i středoevropského literárního kontextu generace po Michalu Glowińském. Autor je znám především jako propagátor a vykladač díla Czeslava Milosze, který ovlivňuje vývoj polského písemnictví od třicátých let, a jemuž je zde věnováno několik esejů. V úvodu pro českého čtenáře se autor zamýšlí nad povahou středevropanství a otázkou popularity této myšlenky v Polsku. Esej o formách analyzuje některé jevy v dílech i životech osobností W.Gombrowicze, S.I. Witkiewicze a B.Schulze. Problematika emigrace a literární tvorby je zvažována prostřednictvím děl A.Bobkowského a W.Gombrowitze. Esej Hra na utopii sleduje individuální postavení A.Slonimského, jeho originalitu a volnost ve zužujícím se prostoru předválečného Polska. Eseje o literatuře v totalitě představují díla M.Bialoszewského, T.Rózewicze a T.Konwického. Esej Stav ohrožení vypovídá o próze výjimečného stavu (po vystoupení Solidarity), což téměř klinicky reflektují díla Nowakowského, Bocheńského, Szczypiorského a Andermana. Literatura tohoto období dbá na společenskou reprezentativnost hrdinů a na dějovou scénu vnáší obraz Boha. Následujíci esej je věnovaný reálnému socialismu v polském literárním kontextu. Tři eseje o pohraniční literatuře představují J. Brodského, M. Kunderu a D. Kiše. Závěrečný esej prezentuje postmoderní trendy v polské literatuře. 12.11.2001 X3d2 I.H.